close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Modelka

29. září 2009 v 20:13 | **Gat Firl** |  **Story**
Od svých deseti let jsem toužila být modelkou, líbily se mi ty krásné dívky v krásných šatech a chtěla jsem dělat to, co ony. Sledovala jsem všechny módní přehlídky, četla módní časopisy, zajímala se o módu. Věděla jsem, že až přijde ta pravá chvíle a svůj sen si splním. Nikdy jsem po něm sice netoužila skutečně moc - spíš to byl takový tajný sen, ve který doufáte po celý život, ale byl tu a trochu ve mně hlodal, protože jsem jiné neměla.

Rozhodně jsem se držela při zemi a nevěřila v to, že být modelkou je záruka štěstí. Protože tak to není, o tom jsem se sama později mohla přesvědčit. Ty holky, co se modelingem zabývají, jsou úplně stejné jako všechny ostatní na tomhle světě, některé jsou chytré a některé hloupé, některé krásné, jiné jen hezké a ostatní jsou zajímavé (což je ostatně každá z nás), mají přátele i nepřátele, smějí se i pláčou. Jsou to docela obyčejní lidé a proto dnes už nechápu, kde se v dívkách, které si je prohlížejí v časopisech (je to jejich práce fotit do časopisu - stejně tak jako někdo jiný pracuje jako prodavačka nebo účetní) bere představa, že aby právě ony byly šťastné a žádané, musí vypadat stejně jako modelky. Nemusí! Ani ony třeba nejsou šťastné, třeba se s nimi právě rozešel přítel nebo mají nemocnou babičku... ale to na fotkách ani na přehlídce nikdo nevidí.
Je strašně těžké tvářit se jako sfinga, když uvnitř vás všechno křičí. Tyhle dívky to dokážou, možná taky proto mohou dělat to, co dělají. Znám hubené i štíhlé modelky, ale taky takové, které nemají vychrtlou postavu a přesto jsou úspěšné. Štíhlost není zárukou štěstí. Jenom štíhlost nestačí. Každá dívka je originál, každá je jedinečná a každá sama nejlíp ví, jak se její tělo cítí nejlépe. Chápu, že se možná některé dívky cítí pod tlakem, když si v časopisech prohlížejí štíhlé a krásné modelky, ale nikdo neříká: "Buďte jako ony!" Naopak musí platit: "Buďte své!" To je ta největší záruka štěstí. Je smutné, že některé dívky tohle nepochopí a snaží se zhubnout za každou cenu, bývají to ty s nižším sebevědomím, ty co trpí komplexy nebo ty, které chtějí být pro všechny dokonalé, aby jim nikdo nemohl nic vytknout. Jsem jedna z nich. Jak paradoxní!
Když jsem se přihlásila do soutěže, měla jsem asi 52 kg a v pase 65 cm, přes boky 95 cm, sama sobě jsem se líbila, ale řekli mi, že postoupím do užšího výběru jedině tehdy, když zhubnu přes boky i v pase pět centimetrů. Udělala jsem to a dostala jsem se do finále, kde ze čtyř tisíc uchazeček vybrali 14 dívek. V té době jsem měla 48 kilo a v pase 58 cm, přes boky 89 cm. Řekli mi, ať už proboha nehubnu! A tak jsem přibrala, svůj cíl jsem si splnila a přitom jsem nepochopila, že tohle byl jen začátek celého toho týrání, že nestačí jen zhubnout, že si tu váhu musím taky udržet! Přibrala jsem čtyři kila - pro někoho banalita, pro mě velký problém - smlouva mi zakazuje mít o čtyři kila navíc. Po anorexii následovala bulimie, pokusila jsem se předávkovat práškama, přestala jsem chodit do školy, protože jsem se styděla vyjít mezi lidi, rozešel se se mnou můj přítel - chodila jsem s ním přes rok a půl a v životě jsem nikoho nemilovala tak jako jeho... Řekl mi, že nikdy nechtěl chodit s modelkou. Zdá se vám to divné? Myslíte si, že chce každý chlap chodit s modelkou? Nechce, protože nikdo nechce chodit s někým, kdo mluví neustále jen o jídle a o tom kolik přibral a kolik musí shodit. Nikdy vám nepřeji, aby se vám stalo to co mně, aby jste to nechali zajít až tak daleko, že vás omrzí život, že vás musí opustit přítel, protože už nesnese, jak se ničíte a sám vám pomoci nedokáže a že týráte ty, kteří vás nejvíc milují. Vždycky jsem chtěla být štíhlá hlavně pro svého přítele, užívali jsme si svoji lásku, měli radost ze svých těl a moc rádi jsme se spolu milovali a jeden druhého se dotýkali. Je to krásný pocit, když po vás touží někdo, koho milujete. Když jsem ale vážila 48 kilo, na mém těle nebylo nic, co by ho vzrušovalo. Už si teď, doufám, ani jedna z vás nemyslí, že štíhlost je záruka štěstí a že modelky je třeba napodobovat.
A happy end? Mám teď 52 kilo a mám dokonce i prsa - jsem za ně moc vděčná. Chci ještě zhubnout, ale nikdy nedopustím, aby to bylo přes anorexii, bulimii nebo jinou poruchu příjmu potravy. Své tělo miluji a chci pro něj jen to nejlepší. Chodím do školy, užívám si každého dne, kdy mohu být naživu a kdy svítí slunce, cítím se šťastná, za dva měsíce mám odletět pracovat za oceán, mám kolem sebe lidi, kteří mě milují takovou, jaká jsem a teď jenom chci, aby byly i ostatní šťastní a hlavně vy všechny, které se musíte naučit milovat svá krásná těla.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama